Víte, jak se říká, že ženský mozek je klubko drátů, kde je vše propojené se vším? U mě to asi není jinak. Nemá smysl rozplétat, stejně by to nefungovalo, ale pokusila jsem se aspoň najít společného jmenovatele mých myšlenek za poslední dobu. A našel se. Jmenuje se VÝZVY.
Už dlouho se u mě kumuluje několik věcí, u kterých si říkám, že bych je měla udělat, ale nenacházím odhodlání a možná (určitě) mám strach, že když začnu, nepodaří se mi je dotáhnout. Ale říkám si, že tenhle mezistav odhodlávání je snad ještě horší než selhání, takže jsem se rozhodla udělat si seznam a trochu si na sebe došlápnout. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si stáhla e-book LOVE YOUR HOME, kde autorka radí, jak zatočit s chaosem v domácnosti. Udělat si doma z chaosu řád, to je věc prospěšná i psychicky. Abych byla za chytrou, tak podle Frazera existuje druh magie, který se nazývá sympatetický a ten princip, na kterém funguje se dá přebrat i do běžného života. Pravidlo zní tak, že podobné vytváří podobné. Tudíž pořádek jako pořádek. A tak není divu, že pokud se necítím dobře, občas mi v úklidu duše pomůže i úklid domácí. O tom ale o pár vět později.
Seznam jsem si nahrubo sepsala už před pár dny a od té doby se něco podařilo splnit. Ale částečně splněné cíle jsou vlastně velmi motivační, takže i splněné položky si v seznamu chvíli nechám.
1. Cvičení aneb 30ti denní výzva s Jillian - já se prostě bojím, že nedokážu třicet dní v kuse denně pravidelně cvičit. Dobře vím, že je to prospěšné, že bych se cítila líp. JENŽE! Tohle je jedna z věci, u kterých jsem si téměř jistá, že nedokončím a stále je to ve stádiu "třeba jednou". Ohledně Jillian jsem holt pěknej srab.
2. Víc pít. Je to tak, prostě jsem dřív zapomínala pít a nevím, co jsem si myslela. Nejspíš nic. Teď na sebe dohlížím a piju aspoň litr a půl denně a víc mi to myslí a cítím se líp. Jediné nepříjemné na tom všem je, že po odpoledním čajíčku se má dojezdová vzdálenost sníží na méně než hodinu a dobíhačky bývají občas vtipné.
3. Úklid skříně (i úklid celkově): I přesto, že jsem se nedávno dvakrát stěhovala, mám ve skříni bordel (tedy bych vlastně pyšně měla napsat MĚLA JSEM). Ano, tenhle chaos se mi podařilo urovnat a zjistila jsem, že vlastně nepotřebuju žádné nové triko, protože jsem našla asi tři stará. Takže pozitivní vývoj. Nejsem taková naiva, abych si myslela, že teď už to bude navěky dobré. Nebude, skříň je místo, kde se (alespoň u mě) vždycky ten nepořádek časem zanáší. ALE...
...po úklidu posledních zbylých zabordelených doupat u nás v bytě se vlastně doma cítím o moc líp. Naše bydlení by mohlo dostat víc přívlastků. Třeba naše první opravdové "doma", hezké, čisté, vynalézavé, překvapivě velké v malém prostoru. I tady by ale seděl nejvíc jeden společný jmenovatel - SPOKOJENÉ.
4. Nebát se barev - Jak doma, tak v olbečení. Dneska mi přišla opravdu neonově růžová rtěnka a výsledek mě hrozně mile překvapil, i když kupovaná byla původně spíš z hecu. Ale to je spíš o snaze to zkoušet než o překonávání překážek.
5. Nebát se vymezit si prostor - nedávno jsem omylem z pusy vypustila něco, co bych za běžných okolností nikdy neřekla, přesto to bylo ale přesné vyjádření toho, jak se cítím. Takže výzva pro mě je, udělat to někdy v budoucnu znova, protože výsledek byl pro mě rozhodně dobrý.
6. Nemít strach a víc psát, nebát se dosavadní negativní kritiky a stát si za svým. To je asi výzva, která je pro mě nejtěžší ze všech jmenovaných. Často si říkám, že píšu hlavně pro sebe, ale našeptávač mi našeptává, že čtenáři by nebyli k zahození a velmi by blažili mé ego.
Takže? Jste tam? A jestli ano, bojujete s výzvami jako já? Napište mi o nich, budu se cítit líp!
