čtvrtek 6. srpna 2015

Dny osvěty, aneb jak jsem pronikla do tajů fan fiction

Mám ráda různé fantasy knihy, víte? (A samozřejmě nejen ty). Dobro v boji se zlem, kouzla, schopnosti, romantika. Ale s dobrými (a i s těmi špatnými srdcovými) knihami je potíž. Jak se blíží konec knížky, začínám závidět svému starému já ten pocit, kdy kniha byla ještě nedočtená, kdy moje starší já bylo ponořené do toho světa a vynoření bylo v nedohlednu. Nastává chvíle, kdy hltavě obracím stránky, abych věděla víc, ale cítím se provinile, protože těch stránek zbývá už tak málo!
A přesně v tomhle bodě také závidím všem, co ještě nečetli Hlídky a neviděli takhle Moskvu, co nelétali s jestřábem pomocí laranu, co se fremensky nepousmívali při každém doušku vody.... a .... tady se hezky zastavíme, začíná se mi to vymykat z rukou...

Nádech...

... tak ...!

Kdyby se někdo cítil ochuzen, mohu mu velmi ráda poskytnout detailní seznam knih a případně i momentů v nich, které mne fascinovaly a chtěla bych je proto číst znovu ovšem jako poprvé - třeba po ztrátě paměti. A protože jsem po čertech chytrá, použiji ten seznam i pro sebe, kdyby na amnézii skutečně došlo. (Jen prosím o připomenutí, že jsem si seznam sepsala plus o sdělení, kam jsem jej uložila. A také, že při hře "Zachraň pouze jednoho" jsem mezi Brumbálem a Gandalfem zvolila toho prvního.)

No. Po krátké vsuvce se opět můžeme vrátit k tématu.

Víte... svět knih ale není tak hrozivě definitivní. Existuje aspoň malá útěcha. Kniha třeba končí, ale autor není jediný na světě, kdo dobře píše. Má skvělý nápad, to ano, jenže vy máte zase dočteno, že... No a zde pak na jeho místo nastupují literárně velmi zdatní adepti čar a kouzel, Světla a Tmy a oddaní milovníci Severuse Snapea a jiných postav (jak jsem zjistila zejména těch opomíjených, či autorem neobratně zamordovaných příliš brzy - nebudu na tomhle místě vůbec říkat, že u některých nejmenovancýh by to vydalo na dalších deset knih a vy zase můžete předstírat, že jste nepochopili, že tím myslím Kulhánka)
Budu si ráda myslet, že mě čeká ještě něco pěkného, že třeba Tygříka měl někdo stejně rád jako já.

A jak to vypadá v praxi? Prostě vezmete do ruky knížku, nasajete první odstavec, druhý, tři stránky, čtyři kapitoly...

A lítáte v tom znova.



Teď o tom píšu s lehkostí, jsem ještě ani ne v první třetině prvního dílu Elysejského klíče. Jsem ponořena bez obav. Neptejte se mě na to za pár dní. PROSÍM!


A taky

mějte Elišku za kamarádku!

Sice na vás vyplázne jazyk, ale také Vás ráda zasvětí do světa fan fiction a ještě Vám vysvětlí význam cizích slov ve svých článcích (jako analfabet bez slovní zásoby se pak cítíte jen trošičku).

P.S.: Několik otázek na závěr:

1. Jak by vypadal Váš patron?
2. Jste Světlí nebo Temní?
3. Je Kulhánek zákeřnej lump? (ANO!)